Verzia vhodná k tlači
 

human_actionSlovník obsahuje základné pojmy z ekonómie a môže byť rozvíjaný ktorýmkoľvek účastníkom kurzu. Pridajte sa, a pomôžte s jeho tvorbou klaun
Zatiaľ najlepší slovník ekonomických pojmov som našiel v diele:
Human Action, preto sú všetky termíny zatiaľ v tejto kategórii, ak máte iný dobrý zdroj, napíšte mi (Martin Jurčo) a pridám novú kategóriu.

Plnotextové vyhľadávanie


Prechádzať slovník s použitím tohto registra

Špeciálny | A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N
O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | VŠETKO

Stránka: (Predchádzajúci)   1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  11  (Ďalší)
  VŠETKO

K
Kartel: (Cartel) Spojení podniků v určitém odvětví za účelem omezení konkurence a nahrazení konkurenčních cen - monopolními cenami. Bez vládní podpory by kartely mohly existovat pouze v případech, kdy jde o přírodou omezené zdroje nerostné suroviny snadno ovládané na nevelké geografické oblasti, ovšem takové případy jsou vzácné (jde snad jen o diamanty a rtuť), a proto by v podnikání a výrobě kartely hrály jen bezvýznamnou roli. Kartely byly využívány především v Německu před druhou světovou válkou k ochraně domácího průmyslu, silně zatíženého státními sociálními daněmi (na sociální zabezpečení atd.), před zahraničními, méně zatíženými firmami. Kartel umožňuje firmám prodávat v zahraničí za konkurenční ceny, zatímco v tuzemsku si účtuje monopolní ceny dostatečně vysoké na to, aby pokryly náklady státu blahobytu uvalené na prodej a výrobu. Jde tedy o přesunutí celkového břemena na domácí spotřebitele. Náhražkou za kartel jsou zemědělské programy americké vlády.
Katalaxie, katalaktický: (Catallactics, catallactic) Teorie tržního hospodářství, t.j. směnných poměrů a cen. Zkoumá veškeré jednání vycházející z peněžní kalkulace a sleduje vytváření cen zpět do bodu, v němž jednající člověk činí svoji volbu. Vysvětluje tržní ceny takové, jaké jsou, nikoli takové, jaké by měly být. Zákony katalaxie nejsou - hodnotovými soudy, ale jsou přesné, objektivní a mají univerzální platnost.
Keynesovci: (Keynesians) Obhájci postojů zastávaných lordem Johnem Maynardem Keynesem (1883-1946), zejména těch obsažených v jeho Obecné teorii zaměstnanosti, úroku a peněz (General Theory of Unemployment, Interest and Money, 1936). Obecně lze říci, že tyto postoje jsou novou formulací celé řady dříve vyvrácených ekonomických omylů. Keynes popřel Sayov zákon trhů, věřil, že všeobecná nadměrná výroba je možná, snižoval význam úspor a doporučoval zvýšení spotřeby a utrácení na dluh jako léčbu hospodářských recesí a depresí. Jeho receptem na nezaměstnanost, způsobenou schopností politicky chráněných odborů zvýšit mzdové sazby svých členů nad úroveň na svobodném trhu, bylo snížení hodnoty peněžní jednotky úvěrovou expanzí a inflací. Věřil, že tento růst objemu peněz podpoří zaměstnanost zvýšením kupní síly, kterou nazýval "efektivní poptávkou".
Klasická ekonomie: (Classical economics) První úplný systém ekonomické teorie, poprvé vyložený Adamem Smithem (1723-1790) v jeho Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776). K jejím dalším představitelům patří Jeremy Bentham (1748-1832), David Ricardo (1772-1823), Jean Baptiste Say (1776-1832), Thomas R. Malthus (1766-1834), James S. Mill (1773-1836) a řada dalších autorů ze stejného období. Ačkoli tato škola neobhajovala úplný - laissez faire přístup, obecně podporovala princip, že se jak jednotlivcům, tak i celé společnosti daří lépe v podmínkach minimálních politických zásahů. Obhajovali soukromé vlastnictví, dobrovolnou společenskou spolupráci, ekonomickou svobodu, a vládu lidu a formulovali některé z prvních základních principů, na nichž je postavena moderní ekonomie. Jejich velkou slabostí byla neschopnost vyřešit paradox hodnoty a většina jejich argumentace tak byla založena na pracovní (objektivní) či - klasické teorii hodnoty.
Klasická teorie hodnoty: (Classical theory of value) Teorie hodnoty Adama Smitha (1723-1790), Davida Ricarda (1772-1823) a jejich následovníků, přijatá také Karlem Marxem (1818-1883). Tato teorie tvrdí, že tržní hodnoty jsou určeny množstvím práce nutným k výrobě toho, co je nabízeno k prodeji. Později byla rozvinuta tak, aby zohledňovala i rozdíly v kvalitě potřebné práce.
Komparativní náklady, zákon či teorie: (Comparative cost, law or theory of) Teorie Davida Ricarda (1772-1823), také známá jako Ricardův sdružovací zákon, podle kterého platí, že když je jedna osoba, skupina nebo národ nadřazena jiným při výrobě všech statků, je výhodné pro všechny strany, aby se efektivnější či lépe vybavený výrobce zaměřil na tu výrobu, u které má relativně nejvyšší nadřazenost, a méně efektivnější výrobce na výrobu těch statků, které je schopen vyrábět s relativně nejnižší neefektivností.
Komunismus: (Communism) Viz také - socialismus, který je ke komunismu synonymem z hlediska jejich společného konečného cíle, veřejného vlastnictví (či kontroly) výrobních prostředků a veřejného řízení veškeré výroby a rozdělování hotových statků a služeb. Po bolševické revoluci (1917) zvolil bolševický vůdce Lenin (1870-1924) označení komunisté pro všechny, kdo neváhali využít násilí, revoluce a občanské války k dosažení svého konečného cíle, aby je bylo možné odlišit od socialistů či sociálních demokratů, kteří usilují o stejný cíl demokratickými prostředky. V roce 1928, když začalo být zřejmé, že komunistická revoluce nesnížila chudobu ruského lidu - komunistická internacionála vyhlásila, že medzi komunismem a socialismem existuje materiální rozdíl. Vyhradila pojem "komunismus" tomu, co Karel Marx (1818-1883) ve své Kritice Gothajského programu (1875) nazýval "vyšší fázy komunistické společnosti". Ta měla následovat po socialismu, až růst bohatství v podmínkách socialismu umožní rozdělení statků a služeb na základě změny hesla z "Každému podle jeho schopností" na "Každému podle jeho potřeb".
Komunistická internacionála: (Communist International) Mezinárodní organizace, jejímiž členy byly komunistické strany různých zemí. Poprvé se setkala v Moskvě v roce 1919 a je také známa pod názvem "Kominterna" nebo "Třetí internacionála". Její vedení sídlilo v Moskvě a bylo hlavním prostředkem, kterým vůdci Sovětského svazu usilovali o obrácení zbytku světa k ideologii - socialismu ruského vzoru. Pro to, co jí historicky předcházelo, viz - Druhá internacionála.
Korporativismus: (Corporativism) Hospodářský program italské Fašistické strany, z větší míry kopírující program britského - cechovního socialismu. Veškeré prováděné hospodářské aktivity byly rozděleny do 22 odvětví, z nichž každé bylo reprezentováno jednou korporací. Radě každé korporace předsedal člen Fašistické strany a skládala se z vládou vybraných "odborníků" a zástupců zaměstnanců, zaměstnavatelů a Fašistické strany. Každá rada byla odpovědná Ministerstvu korporací za vedení své korporace a její členové byli také členy Komory svatků (fasces) a korporací, která se měla stát dolní komorou zákonodárného sboru. V praxi členové rad korporací pouze schvalovali rozhodnutí národního fašistického diktátora Benita Mussoliniho (1883-1945).
Křesťanský socialismus: (Christian socialism) Druh socialismu, který hledá základ socialistického systému ve věrnosti křesťanské církvi, v protikladu s protináboženskými, protikřesťanskými a ateistickými druhy socialismu. Objevil se v 19. století a byl založen především na nesouhlasu s touhou po zisku či osobním prospěchu. Jeho zastánci obvykle nevěnují žádnou pozornost problému výroby, jsou proti velkým rozměrům a zásadním změnám v podnikání a snaží se dosáhnout toho, co považují za "spravedlivější" alokaci stávajícího bohatství. Touží po "spravedlivých" cenách a mzdách, obvykle těch, které existovaly v určitém období v minulosti, jejichž udržení je možné jen prostřednictvím zcela regulovaného hospodářství.

Stránka: (Predchádzajúci)   1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  11  (Ďalší)
  VŠETKO


Theme by NewSchool Learning