Verzia vhodná k tlači
 

human_actionSlovník obsahuje základné pojmy z ekonómie a môže byť rozvíjaný ktorýmkoľvek účastníkom kurzu. Pridajte sa, a pomôžte s jeho tvorbou klaun
Zatiaľ najlepší slovník ekonomických pojmov som našiel v diele:
Human Action, preto sú všetky termíny zatiaľ v tejto kategórii, ak máte iný dobrý zdroj, napíšte mi (Martin Jurčo) a pridám novú kategóriu.

Plnotextové vyhľadávanie


Prechádzať slovník s použitím tohto registra

Špeciálny | A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N
O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | VŠETKO

Stránka:  1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  11  (Ďalší)
VŠETKO

A
A posteriori: (lat.) Doslova "následující po něčem". Známý ze zkušenosti. Týkající se induktivního uvažování, začínajícího s pozorovanými skutečnostmi a z nich vyvozujícího obecné závěry. Opak - a priori. Viz také - indukce.
A priori: (lat.) Doslova "z minulého, z předcházejícího". Samozřejmá znalost známá rozumem samotným, bez nutnosti odvolávat se na zkušenost nebo smyslové vjemy. Neempirický. Opak - a posteriori. Apriorní výrok je takový výrok, který nemůže lidská mysl zpochybňovat či mu odporovat a který nemůže být dále zkoumán, analyzován, rozložen či sledován zpět k logicky předcházející příčině. Je tedy počátečným údajem či předpokladem, který tvoří výchozí bod pro deduktivní uvažování.
Asymptotický (Asymptotic): Přibližující se nekonečně blízko, avšak nikdy se nestřetávající.
B
Burza: (Bourse) Instituce v kontinentální Evropě, na níž probíhá obchod s cennými papíry a zároveň zpravidla i s cizími měnami. Pojem se vztahuje i na trh komodit.
Byrokrat: (Bureaucrat) Zaměstnanec či úředník, jehož jednání a povinnosti jsou řízeny a určovány pravidly, regulacemi a rozpisy rozpočtu danými zákonem nebo jinou vyšší autoritou. Zaměstnání byrokratů a byrokratický management jsou jedinou vhodnou metodou, jak řídit vládní záležitosti, pro které nemohou poskytnout dostatečné vodítko tržní procesy, ekonomická kalkulace a ziskový motiv.
C
Cenová hladina: (Price level) Zmatený koncept, jenž naznačuje, že veškeré ceny rostou a klesají jednotně se změnou množství peněz či celkového objemu statků a služeb nabízených k prodeji, podobně jako se hladina kapaliny zvyšuje a klesá se změnami jejího množství či změnou velikosti nádoby. Ve skutečnosti se tento pojem obvykle vztahuje k průměru vybraných cen, jež se pohybují odlišně od sebe navzájem i od svého průměru. Jednající lidé se více zajímají o vzájemný vztah různých cen než o pohyb všech cen či průměrných cen. Pokud se všechny, či téměř všechny, ceny pohybují stejným směrem, jde obvykle o známku - inflace nebo - deflace. Užívání pojmu "cenová hladina" často vede k představě - neutrality peněz.
Ceteris paribus: (lat.): Za jinak stejných okolností, či za nezměněných podmínek(činitelů či prvků). Prvek ceteris paribus je součástí každé vědecké teorie, neobejde se bez něj ani žádný ekonomický zákon.
Č
Čistý úrok: (Originary interest) Nedílná součást hrubé neboli tržní úrokové míry, která představuje neustále se měnící poměr mezi hodnotou připisovanou uspokojení potřeb v bezprostřední budoucnosti a jejich uspokojení ve vzdálenější budoucnosti. Stručně řečeno jde o rozdíl mezi současnou hodnotou současných a budoucích statků. Vedle složky čistého úroku obsahuje hrubá neboli tržní úroková míra také - podnikatelskou složku (odrážející nejistotu splacení úvěru) a cenovou premii (očekávané změny budoucích hodnot daných staků, včetně peněžní jednotky).
D
Daň z kapitálu: (Capital levy) Daň či dávka uvalená na soukromě držený majetek, obvykle jednorázová.
Das Kapital: (něm.) Hlavní dílo socialisty Karla Marxe (1818-1883); špatně napsané, rozsáhlé třísvazkové pojednání proti kapitalismu, založené na klasické (či pracovní) teorii hodnoty. Hrubý koncept těchto tří dílů byl hotov v roce 1865. První díl byl vydán roku 1867. Druhý a třetí díl měly být vydány v půlročních odstupech. Když však první díl nezískal zásadní pozornost, Marx svoji práci na ostatních dílech přerušil. O šestnáct let později zemřel a po jeho smrti vydal druhý (1885) a třetí díl (1894) jeho spolupracovník a mecenáš Bedřich Engels (1820-1895). Das Kapital je knihou, na kterou je častěji odkazováno a z ní citováno, než je skutečně čtena či studována. Viz - marxismus.
Deflace: (Deflation) V obecném nevědeckém užití výrazný pokles objemu - peněz v širším smyslu, který vede k růstu kupní síly peněžní jednotky, narušuje ekonomickou kalkulaci a znehodnocuje účetnictví jako nástroj k vyčíslení zisků a ztrát. Deflace postihuje různé ceny, mzdové sazby a úrokové míry v různém okamžiku a v různé míře. Proto narušuje spotřebu, investice a průběh výrobních činností a strukturu podnikání a průmyslu a zároveň zvyšuje bohatství a příjmy některých lidí, zatímco u jiných je snižuje. Nemění dostupné množství bohatství, které je možné spotřebovat. Pouze stahuje určitý objem peněz z trhu, a tím získavají ostatní peněžní jednotky vyšší kupní sílu. Tato rozšířená definice jako poklesu množství peněz postačuje pro potřeby historiků a politiků, postrádá však přesnost vědeckého pojmosloví, protože rozdíl mezi malým a velkým poklesem množství peněz a rozdíl v jejich důsledcích jsou pouze otázkou míry. Přesnějším konceptem, použitelným ve vědecké analýze, je jakýkoli pokles množství peněz v širším smyslu, který není vyvážen odpovídajícím poklesem poptávky po penězích v širším smyslu, takže objektivní směnná hodnota (kupní síla) peněz v důsledku toho roste. Opakem je - inflace.
E
Ekonomická kalkulace: (Economic calculation) Proces, v němž si omylní lidé jednající v měnícím se světě vybírají na základě peněžních cen mezi nekonečným množstvím představitelných a možných způsobů výroby. Ekonomická kalkulace není možná bez existence všeobecně přijímaného - prostředku směny (peněz). V tržním hospodářství jsou peněžní ceny určovány nabídkou a poptávkou výrobců a spotřebitelů. Proto odrážejí relativní naléhavost jejich různých potřeb. Ceny, za něž jsou statky a služby směňovány, ovlivňují volby spotřebitelů a výrobců při činění nabídek na nákup přírodních zdrojů, konečných výrobků i vyrobených či zčásti vyrobených výrobních faktorů. Vyšší (resp. nižší) ceny odrážejí vyšší (resp. nižší) poptávku anebo vyšší (resp. nižší) vzácnost statku či služby a vedou jejich uživatele k jejich šetření (resp. užívání ve větším množství) anebo k rozšíření (resp. omezení) výroby. Tím tržní ceny umožňují jednotlivcům - spotřebitelům a podnikatelům - kalkulovat a řídit výrobu tak, že jsou dostupné prostředky věnovány na uspokojení nejnaléhavějších potřeb a neexistují žádné neuspokojené naléhavější potřeby. Dvěma hlavními předpoklady ekonomické kalkulace jsou (1) soukromé vlastnictví, nejen spotřebních statků, ale i výrobních faktorů, a (2) společný jmenovatel - peníze -, jímž mohou být vyjádřeny relativní hodnoty. Mises v roce 1920 ukázal, že ekonomická kalkulace je nemožná v socialistickém hospodářství, protože tyto dvě podmínky nejsou splněny. Socialističtí plánovači by se museli spoléhat na vnější (zahraniční) ceny, aby mohli určit relativní tržní hodnoty. Toto tvrzení vyvolalo živou, a stále pokračující, diskusi, v níž se obhájci socialismu snažili odmítnout Misesovy závěry.
Ekonomický člověk: (Economic man) Koncept vytvořený - epigony britské klasické politické ekonomie v 19. století. Vykresluje člověka, jako kdyby byl výhradně a neustále motivován touhou po peněžním zisku a vylučoval ostatní lidské touhy. Jde tak o pokus těchto epigonů vysvětlit a ospravedlnit hlavní zájem - klasické ekonomie o podnikatelské aktivity a nedostatečnou pozornost věnovanou aktivitám spotřebitelů.
Ekonomický problém: (The economic problem) Jak využít dostupné prostředky takovým způsobem, aby žádná naléhavěji pociťovaná potřeba nezůstala neuspokojena, protože prostředky vhodné k jejímu uspokojení byly využity k uspokojení méně naléhavěji pociťovaných potřeb, t.j. byly vyplýtvány.
Ekonomie: ( Economics ) Teoretická věda poskytujíci porozumění významu a závažnosti účelného (vědomého) lidského jednání. Nezabývá se věcmi a hmotnými předměty, ale významy a jednáním lidí. Ekonomie je vědou o prostředcích, které musí lidé zvolit, aby dosáhli svých lidmi dosažitelných cílů, které si vybrali v souladu se svými hodnotovými soudy. Hodnocení a výběr cílů jsou však za hranicí ekonomie a všech ostatních věd. Ekonomie člověku umožňuje předvídat kvalitativní důsledky, které lze očekávat z přijetí určitého opatření nebo hospodářské politiky, tyto předpovědi však nemohou být kvantitativní, protože v hodnoceních určujících , vedoucích a měnících lidská jednání neexistují žádné konstantní vztahy.
Elasticita poptávky: ( Elasticity of demand ) . Míra, v níž je očekávaná reakce poptávky po statcích nebo službách na změny v cenách těchto statků či služeb.
Epigon: (Epigone) Následovník, příznivec nebo žák, často ve významu pozdější, méně významný, než byl jeho učitel nebo učitelé.
Epistemologie, epistemologický: (Epistemology, epistemological) Teorie lidského poznání; základ věd o člověku, zabývající se původem, strukturou, postupy a platností lidského poznání. Pojednává o duševních jevech lidského života: myšlení, vnímání a vědění. Předpokládá, že logická struktura lidské mysli se nemění.
Etatismus: (Statism) Doktrína, či politika bezpodmínečného podřízení jednotlivce státu či vládě s neomezenými pravomocemi. Etatismus se objevuje ve dvou podobách: jako - socialismus a - intervencionismus. Společný je jim cíl bezpodmínečného podřízení jednotlivce státu, společenskému aparátu nátlaku a donucení.
Extroverzivní práce: (Extroversive labor) Lidské úsilí vynaložené kvůli tomu, že člověk dává přednost očekávaným výsledkům před uspokojením získaným z nicnedělání. Extroverzivní práce je opakem - introverzivní práce, jež představuje lidskou námahu podstoupenou pouze pro uspokojení z námahy samotné. Veškerá práce vykonaná za náhradu nebo za konečný produkt je extroverzivní.
F
Federální rezervní bankovky: (Federal Reserve Notes) Bankovky Federálního rezervního systému plnící funkci - zákonného platidla. Od roku 1914 do 21. června 1917 byly ze 100% kryty krátkodobými směnkami plus nejméně ze 40% zlatými rezervami. V roce 1917 byly tyto rezervní požadavky změněny na ne méně než 40% ve zlatě a zbývající podíl do 100% se skládal ze soukromých a veřejných dluhopisů splňujících určitá zákonná kritéria. Mezi lety 1914 a 1933 byly tyto bankovky směnitelné za zlato po jejich předložení. V roce 1933 byla směnitelnost zrušena kromě bankovek předložených zahraničními vládami, jejich centrálními bankami a určitými mezinárodními organizacemi. V roce 1945, během 2. světové války, byl požadavek zlatých rezerv snížen na "ne méně než 25%". V 60. letech 20. století se spolu s poklesem zlatých rezerv objevily četné hlasy volající po snížení či odstranění tohoto požadavku. V roce 1968 byl zrušen. Od té doby byly tyto bankovky kryty pouze soukromými a veřejnými dluhy a byly vydávány bez jakýchkoli limitů ve vztahu ke svému krytí. 15. srpna 1971 prezident Nixon pozastavil jejich směnitelnost i pro cizí vlády, jejich centrální banky a pro mezinárodní organizace. Dnes (t.j. v roce 1974) jsou v podstatě - neplnohodnotnými penězi.
Fiduciární prostředky: (Fiduciary media) Peněžní substituty dobrovolně přijímané za svou nominální hodnotu, které se skládají z nároku na směnu určité sumy peněz na požádání, a tato suma převyšuje peněžní rezervy držené za účelem jejich směny. Fiduciární prostředky zahrnují - symbolické peníze, bankovky, státovky a - vklady na požádání (peníze na účtech nebo šekové peníze), které převyšují objem hotovostních rezerv okamžitě dostupných k jejich směně na skutečné peníze. Fiduciární prostředky jsou - peněžními substituty a - penězi v širším smyslu, ale nikoli - penězi v užším smyslu.
Fyziokratismus: (Physiocracy) Raná ekonomická teorie rozšířená ve Francii v 18. století, jež považovala zemědělství za prvořadý zdroj bohatství a výrobu i obchod za sterilní. Funkcí vlády podle ní bylo uvádět v platnost - přirozený zákon. Jejich heslo - laissez faire dalo podnět ke vzniku myšlenek svobodného podnikání.
G
Gossenův zákon nasycení potřeb: (Gossen´s law of the saturation of wants) Také první Gossenův zákon. Pokračování, zvýšení nebo opakování stejného druhu spotřeby přináší stále menší uspokojení či potěšení až do bodu nasycení. Tento zákon byl poprvé předložen roku 1854 Hermannem Heinrichem Gossenem (1810-1858) ve vzácné a málo známé německé knize a byl znovu objeven o více než dvacet let později Robertem Adamsonem (1852-1902), skotským profesorem logiky a filozofie. Zprávu o něm obdržel přední anglický ekonom William Stanley Jevons (1835-1882), který na něj upozornil ostatní ekonomy.
Greshamův zákon: (Gresham´s Law) Populární verze zní: "Špatné peníze vytlačují z oběhu dobré peníze". Správněji by měl znít: "Když vláda uzná jeden druh peněz za zákonné platidlo, existuje tendence, aby se ze zákonně nadhodnocených peněz stal všeobecně užívaný prostředek směny, zatímco užití zákonně podhodnocených peněz jako prostředku směny zmizí. " Nejranější rozpoznání tohoto zákona lze nalézt ve hře Žáby (405 př. n. l.) aténského dramatika Aristofana (448? - 380? př. n. l.) Překlad příslušné pasáže zní: "Naše město se chová stejně k mužúm i k penězům. Má věrné a ctihodné syny. Má ..... mince nezkažené, zlaté, stříbrné, všechny dobře vyražené, prověřené a čistě zvonící. A přesto je nikdy nepoužíváme! Jiné putují z ruky do ruky, bídná mosaz, vyražená teprve minulý týden a označená mizernou značkou. Stejné je to s muži, které známe pro ctnostný, bezúhonný život a vznešená jména. Místo nich dáváme přednost mužům mosazným..." Poprvé o něm rozsáhle pojednal Francouz Nicholas Oresme (1320? - 1382), biskup z Lisieux (po 1377). Ve svém nedatovaném pojednání Tractatus de Origine, Natura et Mutationibus Monetarium se stavěl proti úpravám peněz králem pro královo obohacení. Prohlásil takové zlehčování mincí za nespravedlivé a nepřijatelné, protože vede k demoralizaci lidí, narušuje obchod a k odlivu vzácných kovů ze země. Polský astronom Koperník (1473 - 1543) napsal ve svém De Monetae Cudendae: "Není možné, aby mince se správnou váhou a mince zlehčené obíhaly zároveň. Všechny dobré mince jsou hromaděny, roztaveny nebo vyvezeny a v oběhu zůstávají pouze mince zlehčené." Tento jev byl nazván Greshamovým zákonem poprvé v roce 1857, kdy ho anglický ekonom Henry D. McLeod (1821 - 1902) připsal siru Thomasu Greshamovi (1519 - 1579). Sir Thomas byl úspěšným obchodníkem, jako královský zmocněnec radil anglické královně Alžběte (1533 - 1603) v záležitostech týkajících se měnové reformy. Poukazoval na to, že její otec, Jindřich VIII. (1491 - 1547), kvůli zlehčování svých mincí vyvolal pokles směnného kurzu anglických mincí a odliv veškerého ryzího zlata z království. Ve skutečnosti je Greshamův zákon pouze případem obecnějšího ekonomického zákona, podle nějž není v tržním hospodářství nikdy žádná komodita využita k plnění funkce, kterou může stejně dobře naplnit i komodita levnější.
H
Historická škola: (Historical School) Škola myšlení vzniklá v Německu v 19. století, která považovala studium historie za jediný zdroj poznání o lidském jednání a ekonomických otázkách. Tato škola tvrdila, že ekonomové mohou formulovat nové a vylepšené spoločenské zákony ze sběru a studia statistických a historických údajů. Starší část (před rokem 1870) se stavěla proti učení klasické školy (viz - klasická ekonomie); zatímco mladší historická škola (po roce 1870) odporovala učení - rakouské školy a odporučovala "společenskou reformu" prostřednictvím akce státu. Ovládnutí německých univerzit historickou školou vedlo k zesměšňování - liberální ekonomie a prosazování státního socialismu nebo myšlenek národního plánování. Tím poskytla historická škola ideologický základ německým politikám éry - nacismu. Viz také - Methodenstreit.
Historismus: (Historicism) Teorie - historické školy, podle které mimo oblast přírodních věd, matematiky a logiky neexistuje žádné poznání kromě toho poskytovaného historií. Dovolává se autority tradic a moudrosti věků a staví se proti myšlenkám inspirovaným americkou a Velkou francouzskou revolucí. Poskytuje podporu socialismu, intervencionismu a nacionalismu.
Hodnota: (Value) Myšlena je hodnota subjektivní, nikoli - objektivní hodnota užití. Jde o význam, který jednající člověk přiřazuje konečným cílům. Prostředky (viz - výrobní faktory) získávají hodnotu tím, že jim člověk připisuje užitečnost při dosažení konečného cíle. Hodnota není vnitřní vlastností, neexistuje ve věcech. Je pouze v lidské mysli, odráží způsob, jakým člověk emocionálně reaguje na podmínky svého prostředí. Hodnota se odráží v lidském jednání. Hodnota není dána tím, co o ní jedinec či jejich skupiny říkají, ale tím, jak jednají. Je vždy relativní, subjektivní a lidská, nikdy absolutní, objektivní či božská.
Hodnotový soud: (Judgment of value) Výsledek duševního aktu jednotlivce, jenž nemůže být pozorován, ale který vyjádřuje jeho přání, chutě, touhy, pocity, volby nebo preference, jež ho podněcují či vedou v daném čase, situaci a prostředí k určitému způsobu jednání ve snaze nahradit méně uspokojivé podmínky podmínkami, jimž dává přednost. Hodnotový soud je osobní a subjektivní, a proto není možné ho důkazem potvrdit či vyvrátit. Může být rozpoznán jen prostřednictvím jednání, z něhož jej lze vyvodit.
Holismus, holistický: (Holism, holistic) Kolektivistický koncept, podle kterého se člověk může dozvědět vše, co se dozvědět lze, studiem celků a jednání celých jednotek namísto jednání jednotlivých lidí. Holismus spočívá na teleologické a metafyzické víře, že jednání celku nějakým způsobem určuje jednání jeho součástí spíše než naopak.
Homo oeconomicus: (lat.) Ekonomický člověk; člověk poháněný výhradně "ekonomickými" motivy, t.j. pouze touhou dosáhnout co nejvyššího možného hmotného nebo peněžního zisku.
Hospodářský cyklus: (Trade cycle) Opakující se pravidelnost neustále se objevujících změn, jež se údajně vyskytují v agregátní hospodářské aktivitě. Fáze cyklu jsou přibližně: horečná prosperita boomu, jenž končí vážnou krizí či panikou; období vyčišťování, vysoké nezaměstnanosti a přizpůsobení, obvykle označované jako recese nebo - deprese, a období oživení a obnovy, jež přináší vzestup a vede k novému boomu. Karel Marx (1818-1883) dal vzniknout myšlence, že opakující se krize jsou neoddělitelně spojené s - nenarušeným či svobodným tržním hospodářstvím. Mises ukázal, že "hospodářský cyklus je . . . právě naopak nevyhnutelným důsledkem manipulace s měnovým trhem" (The Freeman, 24. září 1951, č. 26, str. 829). Viz - měnová teorie hospodářského cyklu.
I
Indukce, induktivní: (Induction, inductive) V logice předpokládání pravdivosti obecného (univerzálního) předpokladu ze znalosti, že jednotlivé nebo určité případy této obecnosti odpovídají předpokladu. Příkladem je předpoklad určitého člověka, že všichni lidé mluví anglicky, protože všichni lidé, které tento člověk zná, mluví anglicky. Dokonalou indukcí rozumíme to, že předpoklad je založen na znalosti všech případů. V těchto případech je indukce pouhým výrokem o známém celku nebo obecnosti. K nedokonalé indukci dochází v případech, kdy je předpoklad založen na znalosti méně než všech jednotlivých případů, t.j. na jejich vzorku. Ve vědách o lidském jednání nemůže nedokonalá indukce nikdy poskytnout vědeckou jistotu. V nejlepším případě poskytuje pouze pravděpodobnost. Nedokonalá indukce je základem přírodních věd.
Inflace: (Inflation) V obvyklém nevědeckém užití tohoto pojmu jde o velké zvýšení objemu - peněz v širším smyslu, které vede k poklesu kupní síly peněžní jednotky, zkresluje ekonomickou kalkulaci a narušuje význam účetnictví jako prostředku určování zisků a ztrát. Inflace dopadá na různé ceny, mzdové sazby a úrokové míry v různých časech a v různé míře. Proto narušuje spotřebu, investice, průběh výroby i strukturu obchodu i průmyslu a zvyšuje bohatství a příjmy jedněch a snižuje je u jiných. Inflace nezvyšuje celkové bohatství, jež je možné spotřebovat. Pouze přeskupuje kupní sílu ve prospěch těch, kdo jako první obdrží nějaké z těchto nových, dodatečných peněz. Tato rozšířená definice, zvýšení objemu peněz, postačuje pro historii a politiku, postrádá však přesnost vědeckého pojmu, protože rozdíl mezi malým a velkým nárůstem objemu peněz je neurčitý a rozdíly v nich jsou pouze otázkou míry. Přesnější definicí, využitelnou v teoretické analýze, je zvýšení množství peněz v širším smyslu, které není kompenzováno odpovídajícím zvýšením potřeby poptávky po penězích v širším smyslu, takže výsledkem musí být pokles směnné hodnoty (kupní síly) peněžní jednotky. Pozn.: Dnes populární zvyk definovat inflaci pomocí jednoho z jejích dopadů, vyšších cen, skrývá před veřejností ostatní důsledky zvýšení objemu peněz vždy, když je tento růst kompenzován odpovídajícím poklesem cen kvůli zvýšení výroby. Užití této definice tak oslabuje odpor k dalšímu zvyšování objemu peněz politickým nařízením nebo manipulací a umožňuje stále větší narušování hospodářské struktury, předtím než se dostaví nevyhnutelné období přizpůsobení, obecně známé jako recese nebo - deprese.
Institucionální ekonomie: (Institutional economics) Holistická škola myšelní (viz - holismus) amerického původu, podle které by měly být centrem pozornosti "sociálních studií" spíše vzorce skupinového chování než jednotlivé lidské jednání. Tato škola se domnívá, že lidské aktivity jsou utvářeny především nepřekonatelnými společenskými tlaky označovanými jako instituce. Tyto instituce zahrnují zvyky, obyčeje, tradice, prostředí a člověkem vytvořené zákony. Tím, že připisují problémy lidstva především institucím "laissez faire kapitalismu", se snaží změnit stávající instituce pomocí veřejného (t.j. politicky ovládaného) vzdělávání, politických zásahů a společenské kontroly (centrálního plánování). To má podle nich odstranit veškeré obtíže a střety zájmů, jež jsou podle jejich názoru nerozlučně spjaty s tržním hospodářstvím založeným na soukromém vlastnictví a vlastním zájmu jednotlivců. K autorům, jejichž díla institucionální ekonomii silně ovlivnila, patři Thorstein Veblen (1857-1929), John R. Commons (1862-1945), Wesley C. Mitchell (1874-1948), sociolog Charles H. Cooley (1864-1929) a filozof John Dewey (1859-1952). Institucionální ekonomie je americkou variantou britské a německé historické ekonomické školy (viz - historická škola)
K
Kapitál: (Capital) Základní koncept ekonomické kalkulace, který v peněžních jednotkách vyjadřuje čisté bohatství (aktiva minus pasiva) skládající se ze všech druhů kapitálových statků a prodejných aktiv (úspor) náležejících určité osobě nebo jiné jednotce účastnící se tržního hospodářství. Pouze díky použití tohoto účetního konceptu je možné (1) odhadnout či předpovídat zisky (přírůstek na kapitálovém účtu) a ztráty (úbytek na kapitálovém účtu) zamýšlených tržních operací a (2) vypočítat zisky a ztráty uskutečněných operací. Proto je koncept kapitálu nezbytně nutný jak jako kompas vedoucí veškeré budoucí tržní jednání, tak i jako prostředek zjištění úspěchu či neúspěchu jednání, které již proběhlo.
Kapitálová akumulace: (Capital accumulation) Čin, proces či výsledek vytváření nebo zvyšování zásoby - kapitálových statků. Kapitál může být akumulován pouze vytvořením většího bohatství, než je spotřebováno, t.j. spořením.
Kapitálová spotřeba či dekumulace: (Capital consumption or decumulation) Čin či proces spotřeby či snižování nabídky - kapitálových statků.
Kapitálové statky: (Capital goods) Vyrobené výrobní faktory, jako nástroje, stavby, dopravní zařízení, částečně dokončené statky, a hotovost i spotřební statky, které umožňují jejich majiteli zahájit časově náročnější a produktivnější procesy tvorby bohatství, než by bylo možné, kdyby tyto formy úspor nevlastnil. Stručně řečeno jde o práci, přírodní zdroje a čas vtělené do podoby ekonomických statků, jejichž vlastnictví snižuje čas nutný k dosažení určitého cíle lidského snažení.
Kardinální čísla: (Cardinal numbers) Základní číslovky užívané při jednoduchém počítání (1, 2, 3 atd.), odlišné od - ordinálních čísel.
Kartel: (Cartel) Spojení podniků v určitém odvětví za účelem omezení konkurence a nahrazení konkurenčních cen - monopolními cenami. Bez vládní podpory by kartely mohly existovat pouze v případech, kdy jde o přírodou omezené zdroje nerostné suroviny snadno ovládané na nevelké geografické oblasti, ovšem takové případy jsou vzácné (jde snad jen o diamanty a rtuť), a proto by v podnikání a výrobě kartely hrály jen bezvýznamnou roli. Kartely byly využívány především v Německu před druhou světovou válkou k ochraně domácího průmyslu, silně zatíženého státními sociálními daněmi (na sociální zabezpečení atd.), před zahraničními, méně zatíženými firmami. Kartel umožňuje firmám prodávat v zahraničí za konkurenční ceny, zatímco v tuzemsku si účtuje monopolní ceny dostatečně vysoké na to, aby pokryly náklady státu blahobytu uvalené na prodej a výrobu. Jde tedy o přesunutí celkového břemena na domácí spotřebitele. Náhražkou za kartel jsou zemědělské programy americké vlády.
Katalaxie, katalaktický: (Catallactics, catallactic) Teorie tržního hospodářství, t.j. směnných poměrů a cen. Zkoumá veškeré jednání vycházející z peněžní kalkulace a sleduje vytváření cen zpět do bodu, v němž jednající člověk činí svoji volbu. Vysvětluje tržní ceny takové, jaké jsou, nikoli takové, jaké by měly být. Zákony katalaxie nejsou - hodnotovými soudy, ale jsou přesné, objektivní a mají univerzální platnost.
Keynesovci: (Keynesians) Obhájci postojů zastávaných lordem Johnem Maynardem Keynesem (1883-1946), zejména těch obsažených v jeho Obecné teorii zaměstnanosti, úroku a peněz (General Theory of Unemployment, Interest and Money, 1936). Obecně lze říci, že tyto postoje jsou novou formulací celé řady dříve vyvrácených ekonomických omylů. Keynes popřel Sayov zákon trhů, věřil, že všeobecná nadměrná výroba je možná, snižoval význam úspor a doporučoval zvýšení spotřeby a utrácení na dluh jako léčbu hospodářských recesí a depresí. Jeho receptem na nezaměstnanost, způsobenou schopností politicky chráněných odborů zvýšit mzdové sazby svých členů nad úroveň na svobodném trhu, bylo snížení hodnoty peněžní jednotky úvěrovou expanzí a inflací. Věřil, že tento růst objemu peněz podpoří zaměstnanost zvýšením kupní síly, kterou nazýval "efektivní poptávkou".
Klasická ekonomie: (Classical economics) První úplný systém ekonomické teorie, poprvé vyložený Adamem Smithem (1723-1790) v jeho Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776). K jejím dalším představitelům patří Jeremy Bentham (1748-1832), David Ricardo (1772-1823), Jean Baptiste Say (1776-1832), Thomas R. Malthus (1766-1834), James S. Mill (1773-1836) a řada dalších autorů ze stejného období. Ačkoli tato škola neobhajovala úplný - laissez faire přístup, obecně podporovala princip, že se jak jednotlivcům, tak i celé společnosti daří lépe v podmínkach minimálních politických zásahů. Obhajovali soukromé vlastnictví, dobrovolnou společenskou spolupráci, ekonomickou svobodu, a vládu lidu a formulovali některé z prvních základních principů, na nichž je postavena moderní ekonomie. Jejich velkou slabostí byla neschopnost vyřešit paradox hodnoty a většina jejich argumentace tak byla založena na pracovní (objektivní) či - klasické teorii hodnoty.
Klasická teorie hodnoty: (Classical theory of value) Teorie hodnoty Adama Smitha (1723-1790), Davida Ricarda (1772-1823) a jejich následovníků, přijatá také Karlem Marxem (1818-1883). Tato teorie tvrdí, že tržní hodnoty jsou určeny množstvím práce nutným k výrobě toho, co je nabízeno k prodeji. Později byla rozvinuta tak, aby zohledňovala i rozdíly v kvalitě potřebné práce.
Komparativní náklady, zákon či teorie: (Comparative cost, law or theory of) Teorie Davida Ricarda (1772-1823), také známá jako Ricardův sdružovací zákon, podle kterého platí, že když je jedna osoba, skupina nebo národ nadřazena jiným při výrobě všech statků, je výhodné pro všechny strany, aby se efektivnější či lépe vybavený výrobce zaměřil na tu výrobu, u které má relativně nejvyšší nadřazenost, a méně efektivnější výrobce na výrobu těch statků, které je schopen vyrábět s relativně nejnižší neefektivností.
Komunismus: (Communism) Viz také - socialismus, který je ke komunismu synonymem z hlediska jejich společného konečného cíle, veřejného vlastnictví (či kontroly) výrobních prostředků a veřejného řízení veškeré výroby a rozdělování hotových statků a služeb. Po bolševické revoluci (1917) zvolil bolševický vůdce Lenin (1870-1924) označení komunisté pro všechny, kdo neváhali využít násilí, revoluce a občanské války k dosažení svého konečného cíle, aby je bylo možné odlišit od socialistů či sociálních demokratů, kteří usilují o stejný cíl demokratickými prostředky. V roce 1928, když začalo být zřejmé, že komunistická revoluce nesnížila chudobu ruského lidu - komunistická internacionála vyhlásila, že medzi komunismem a socialismem existuje materiální rozdíl. Vyhradila pojem "komunismus" tomu, co Karel Marx (1818-1883) ve své Kritice Gothajského programu (1875) nazýval "vyšší fázy komunistické společnosti". Ta měla následovat po socialismu, až růst bohatství v podmínkách socialismu umožní rozdělení statků a služeb na základě změny hesla z "Každému podle jeho schopností" na "Každému podle jeho potřeb".
Komunistická internacionála: (Communist International) Mezinárodní organizace, jejímiž členy byly komunistické strany různých zemí. Poprvé se setkala v Moskvě v roce 1919 a je také známa pod názvem "Kominterna" nebo "Třetí internacionála". Její vedení sídlilo v Moskvě a bylo hlavním prostředkem, kterým vůdci Sovětského svazu usilovali o obrácení zbytku světa k ideologii - socialismu ruského vzoru. Pro to, co jí historicky předcházelo, viz - Druhá internacionála.
Korporativismus: (Corporativism) Hospodářský program italské Fašistické strany, z větší míry kopírující program britského - cechovního socialismu. Veškeré prováděné hospodářské aktivity byly rozděleny do 22 odvětví, z nichž každé bylo reprezentováno jednou korporací. Radě každé korporace předsedal člen Fašistické strany a skládala se z vládou vybraných "odborníků" a zástupců zaměstnanců, zaměstnavatelů a Fašistické strany. Každá rada byla odpovědná Ministerstvu korporací za vedení své korporace a její členové byli také členy Komory svatků (fasces) a korporací, která se měla stát dolní komorou zákonodárného sboru. V praxi členové rad korporací pouze schvalovali rozhodnutí národního fašistického diktátora Benita Mussoliniho (1883-1945).
Křesťanský socialismus: (Christian socialism) Druh socialismu, který hledá základ socialistického systému ve věrnosti křesťanské církvi, v protikladu s protináboženskými, protikřesťanskými a ateistickými druhy socialismu. Objevil se v 19. století a byl založen především na nesouhlasu s touhou po zisku či osobním prospěchu. Jeho zastánci obvykle nevěnují žádnou pozornost problému výroby, jsou proti velkým rozměrům a zásadním změnám v podnikání a snaží se dosáhnout toho, co považují za "spravedlivější" alokaci stávajícího bohatství. Touží po "spravedlivých" cenách a mzdách, obvykle těch, které existovaly v určitém období v minulosti, jejichž udržení je možné jen prostřednictvím zcela regulovaného hospodářství.
Kvalitativní ekonomie: (Qualitative economics) Ekonomická teorie založená na poznání, že v oblasti lidských jednání neexistují žádné konstantní vztahy a že přesná podoba budoucnosti je vždy nejistá, protože - hodnotové soudy jednajících lidí nemohou být předem určeny s jistotou.
Kvantitativní ekonomie: (Quantitative economics) Teorie - matematické ekonomie založená na představě, že v oblasti lidských jednání existují konstantní vztahy, které mohou být kvantifikovány či měřeny, a že je tedy možné použít v ekonomii statistické a matematické teorie. Mises trvá na tom, že "nic jako kvantitativní ekonomie neexistuje". Všechny statistiky jsou historií, někdy ekonomickou historií, ale nikdy ekonomií.
L
Laissez faire: (fr.) Zkratka pro laissez faire, faissez passer, francouzskou frázi znamenající "nechat věci být, nechat je plynout". Poprvé byla použita v 18. století francouzskými fyziokraty (viz - fyziokratismus) pro vyjádření zákazu vládního zasahování do obchodu. Nyní je užívána volněji jako synonymum pro ekonomiku svobodného trhu, neboli to, co Mises nazývá nenarušeným tržním hospodářstvím (viz - tržní hospodářství, svobodné či nenarušované)
Lidské jednání: (Human Action) Účelné jednání; snaha nahradit méně uspokojivý stav více uspokojivým stavem; úmyslné úsilí odstranit v co nejvyšší míře pociťovanou nespokojenost. Člověk jedná proto, aby vyměnil to, co považuje za méně žádoucí budoucí stav, za to, co považuje za více žádoucí budoucí stav. Přemýšlení a setrvání v klidu jsou v tomto smyslu také jednáním. Lidské jednání je vždy - racionální, předpokládá kauzalitu a odehrává se v určitém časovém období.
M
Malthusovský zákon populace: (Malthusian law of population) Zvláštní případ zákona výnosů, poprvé předložený a upravený Thomasem R. Malthusem (1766-1834) v šesti vydáních (1798-1826) jeho Eseje o principu populace (Essay on the Principle of Population). Podle tohoto zákona má populace, za jinak stejných okolností, tendenci zvyšovat se geometrickou řadou (1,2,4,8), zatímco prostředky obživy pouze aritmetickou řadou (1,2,3,4 atd.) Pokud nedojde k uplatnění "mravního omezení" nebo "preventivních regulátorů", přebytečný nárůst populace bude odstraněn "pozitivními regulátory", jako jsou válka, zločiny, nemoci, hladovění a rozsáhlé mory a hladomory.
Marxismus: (Marxism) Socialistická teorie Karla Marxe (1818-1883) a jeho spolupracovníka a finančního podporovatele Bedřicha Engelse (1820-1895). Viz - Das Kapital a - komunismus.
Medvěd: (Bear) Finančnické označení osoby, která v očekávání nižších cen prodává zboží, měnu nebo cenné papíry s budoucím dodáním, které sama nevlastní, a čeká, že je později, ještě předtím, než nastane okamžik jejich dodání, koupí za nižší cenu. Říká se, že provádí krátke prodeje. Provádění "medvědích" transakcí má na ceny stejný dopad jako zvýšená nabídka, tedy je snižuje.
Merkantilismus: (Mercantilism) Teorie některých autorů z 16. a 17. století, založená na víře, že zisk jednoho člověka nebo národa musí představovat ztrátu jiného a že vzácné kovy jsou vždy tou nejvíce žádoucí formou bohatství. Ve snaze zvýšit bohatství národa doporučovali národní regulaci zahraničního obchodu takovým způsobem, který měl podle nich zvýšit vývozy zboží a omezit jeho dovozy, a tím vést k přílivu drahých kovů. Tento stav se dodnes nazývá příznivou obchodní bilancí. Zastánci těchto teorií v 19. a 20. století jsou označováni jako neomerkantilisté. Viz - platební bilance.
Methodenstreit: (něm.) Spor, hádka nebo polemika o metody; konkrétně spor o metodu a epistemologický charakter ekonomie, jenž se odehrál na přelomu 80. a 90. let 19. století mezi zastánci - rakouské ekonomické školy, vedenými Carlem Mengerem (1840-1921) a zastánci (německé) - historické školy, vedené Gustavem von Schmollerem (1838-1917). Historická škola měla za to, že ekonomové mohou formulovat nové a lepší společenské zákony pomocí sběru a studia statistického a historického materiálu. Jejich myšlení dominovalo německým univerzitám ve druhé polovině 19. století. To vedlo ke zesměšňování - "liberální" ekonomie a přispělo k růstu státu a socialistického plánování, jež vydláždili cestu - nacistickým myšlenkám.
Mezní teorie hodnoty: (Marginal theory of value) Teorie, podle které hodnota přirazená určitému statku představuje význam, který má její užití při odstraňování pociťované nespokojenosti a hodnota každé jednotky zásoby totožných statků je hodnota nejméně důležitého (či mezního) užití, pro nějž lze tento uvažovaný počet dostupných jednotek podle očekávání využít. Je tomu tak proto, že hodnotový soud se vždy vztahuje výhradně k nabídce, se kterou je daná volba spojena, neboť jednotlivec se musí rozhodnout, zda získat užití právě této určité (mezní) zásoby, či se ho vzdát. Protože každá dodatečná jednotka totožného statku bude alokována na méně hodnocené užití než ta předchozí, hodnota přiřazená každé dodatečné (mezní) jednotce bude nižší než ta, jež byla připsána dříve drženým jednotkám. A naopak - s každým snížením počtu držených jednotek dojde k růstu hodnoty nejméně významného (mezního) užití, na které může být snížena zásoba použita. Mezní teorie hodnoty je subjektivní teorií hodnoty, jež je základem všech teorií - rakouské ekonomické školy. Viz také - subjektivní teorie hodnoty.
Mezní užitek, mezní užitečnost: (Marginal utility) Nejméně důležité užití, k němuž může být využita jednotka uvažované nabídky totožných statků. Právě toto nejméně důležité či mezní užití je bráno v úvahu, když se člověk rozhoduje, zda zvýší nebo sníží svoji zásobu o jednotku, protože právě toto užití (či hodnotu) svým rozhodnutím získá nebo ztratí.
Moderní teorie hodnoty: (Modern theory of value) V Misesově terminologii jde o teroii obecně známou jako - mezní teorie hodnoty či - subjektivní teorie hodnoty.
Monometalismus: (Monometallism) Měnový systém, v němž je jako standardní peníze užíván pouze jeden kov a v němž je peněžní jednotka definována jako určitá váha a ryzost tohoto kovu. Příkladem je - zlatý standard.
N
Negativní externality: (External costs) Taková břemena, škody či jiné náklady lidského jednání, které nedopadají na osobu či firmu zodpovědnou za toto jednání. Tyto náklady jsou často pomíjeny v ekonomických kalkulacích, které určují, zda bude dané jednání považováno za ziskové, nebo ne. Příkladem negativní externality může být břemeno nebo náklad v podobě obtěžování sousedů kouřem či hlukem.
Nezaměstnanost, frikční: (Unemployment, frictional) Pojem občas užívaný k označení určitých forem - nezaměstnanosti katalaktické, zejména tehdy, je-li nezaměstnanost považována za výsledek obtížného spárování volných pracovních míst a žadatelů v důsledku "frikcí" (nesouladu, tření), jako je např. nedostatek informací nebo odlišností ve znalostech, dovednostech, či geografickém umístnění. Mises nemá v oblibě veškeré podobné metaforické pojmy, které mylně naznačují podobnost mezi automatickými pohyby mechanismů a jednotlivými volbami přítomnými ve veškerém - lidském jednání.
O
Oběžný úvěr: (Circulation credit) Úvěr poskytovaný bankami v podobě bankovek či vkladů na požádání vytvořených zvlášť za tímto účelem; opak úvěru poskytnutého bankou z jejích vlastních prostředků, či prostředků, které si u ní uložili její zákazníci. Poskytnutím oběžného úvěru se dlužníkům dostávají do rukou nově vytvořené prostředky, které neomezují ani nesnižují prostředky dostupné komukoli jinému, jako je tomu v případě - komoditního úvěru. Viz také - úvěrová expanze a - měnová teorie hospodářského cyklu.
Odliv kapitálu: (Capital flight) Rozšířená představa, podle které investované prostředky utíkají z jedné země do druhé. Zatímco zlato a jiné zboží vždy plynou na ty trhy, kde se obchodují za nejvyšší cenu, ani investované bohatství (- kapitálové statky), ani národní peníze, které nelze vyměnit za měnový kov, zemi neopouštějí. Pouze jejich hodnota "odtéká", obvykle proto, že investoři (kapitalisté) v důsledku nové informace či obav upravují směrem dolů své odhady budoucí hodnoty těchto investic (cenných papírů nebo peněžních jednotek). Investoři dosáhnou v takové situaci zisku jen tehdy, pokud správně předvídají změny budoucích tržních hodnot, dříve než k nim skutečně dojde. Odliv kapitálu je ve skutečnosti ztrátou důvěry, která ústí v pokles hodnoty.
Ordinální čísla: (Ordinal numbers) Řadové číslovky, označující pořadí (první, druhý, třetí atd.), odlišné od - kardinálních čísel.
P
Parita: (Par, parity) Ve vztahu k měnové jednotce je paritou takové množství měnového kovu, zlata nebo stříbra, které bylo oficiálně určeno zákonem jako ekvivalent peněžní jednotky. Ve vztahu k zahraničnímu obchodu je parita oficiální či stanovený poměr mezi množstvím vzácného kovu, obvykle zlata, jež je zákonným ekvivalentem měnové jednotky jedné země, a množstvím stejného vzácného kovu, jež je zákonným ekvivalentem měnové jednotky jiné země. Například britská libra šterlinků byla v roce 1949 zákonem definována jako ekvivalent 2,8 násobku množství zlata, jež bylo zákonným ekvivalentem amerického dolaru. Parita - libry šterlinků tak činila 2,8 $.
Peelův zákon z roku 1844: (Peel´s Act of 1844) Zákon pojmenovaný po jeho podporovateli a politickém vůdci - měnové školy, ministru financí a ministerském předsedovi siru Robertovi Peelovi (1788-1850). Zákon reguloval fungování tehdy soukromě vlastněné Bank of England až do 1. světové války. Banka byla rozdělena na dvě oddělení, z nichž jedno sloužilo k vydávání bankovek a druhé pro depozitní bankové operace. Dodatečný nárůst objemu bankovek byl omezen na ty, které byly kryty vklady zlata. Platnost tohoto opatření, bránícího dodatečné emisi fiduciárních prostředků v podobě bankovek, byla před 1. světovou válkou třikrát pozastavena (1847, 1857, 1866). Požadavek na zlaté rezervy se však netýkal bankovního oddělení, které tak mohlo rozšiřovat poskytnutý úvěr, a tím zmařilo snahy měnové školy zabránit - úvěrové expanzi.
Peněžní certifikáty: (Money-certificate) V podstatě obchodovatelný skladný list znějící na uložené peníze. Nárok na určitý objem - komoditních peněz směnitelný na požádání po jeho předložení, vůči němuž jeho vydavatel (emitent) nebo jeho zástupce udržují 100% rezervy komoditních peněz. Peněžní certifikáty jsou - peněžními substituty a - penězi v širším smyslu. Certifikáty a peníze držené vůči nim jako rezerva jsou považovány za jedno a totéž množství peněz, které by nemělo být do celkového objemu peněz započítáváno dvakrát.
Peněžní substituty: (Money substitutes) Nároky na peníze směnitelné na požádání za svoji nominální hodnotu. Vše, o čem je obecně známo, že to lze bez omezení a snadno směnit za skutečné peníze, t.j. - peníze v užším smyslu, bez ohledu na to, zda existuje nějaký zákonný požadavek tak učinit. Peněžní substituty zahrnují - symbolické peníze, - peněžní certifikáty (emitent udržuje 100% rezervy skutečných peněz) a - fiduciární prostředky (emitent udržuje nižší než 100% rezervy skutečných peněz). Fiduciární prostředky následně obsahují jak bankovky, tak bankovní vklady, k nimž lze vypisovat šeky či je lze okamžitě vybrat. Peněžní substituty slouží ke stejným účelům jako skutečné peníze. Jsou součástí - peněz v širším smyslu a prvkem úvah o všech katalaktických otázkách, stejně jako o otázkách týkajících se - peněžního vztahu.
Peněžní vztah: (Money relation) Vztah mezi poptávkou po penězích (drženou hotovostí v širším smyslu) a množstvím peněz (v širším smyslu). Každá změna buď v poptávce po penězích nebo v množství peněz tento vztah mění a uvádí do pobybu síly, jež krok za krokem mění jednotlivé ceny a výrobu. Během tohoto procesu jsou někteří jednotlivci obohaceni a jiní ochuzeni. Každá taková změna má vliv i na úrokové míry. Když se tato síla vyčerpá a není schopna způsobovat další změny, je konečným výsledkem každé změny peněžního vztahu změna vzájemných vztahů jednotlivých cen (cenové struktury).
Peníze: (Money) Nejrozšířenější - prostředek (prostředky) směny v tržním hospodářství. Nejsměnitelnější ekonomický statek v daném společenství, který lidé vyhledávají především z důvodu jeho pozdější směny za jimi požadované statky a služby. Obíhající prostředky nejochotněji přijímané jako platby za statky, služby a nesplacené dluhy. Peníze jsou nepostradatelným prvkem ve vývoji dělby práce a z ní plynoucí nepřímé směny, na nichž je založena moderní civilizace. Pro různé druhy peněz viz - peníze v širším smyslu, - peníze v užším smyslu a - peněžní substituty.
Peníze na účtech: (Deposit currency) Závazky bank v podobě vkladů na požádání. Celkový objem peněz na účtech u banky, který může být okamžitě vybrán či převeden na jiný účet po předložení šeku řádně podepsaného majitelem příslušného účtu. Občas se nazývají - šekové peníze. Podobně jako bankovky jsou i peníze na účtech - peněžními substituty a - penězi v širším smyslu. Pouze peněžní rezervy držené pro případ výběru těchto vkladů jsou - penězi v užším smyslu. Objem peněz na účtech, o který převyšují tyto rezervy, představuje - fiduciární prostředky.
Peníze v širším smyslu: (Money in the broader sense) Cokoli, co je užíváno jako peníze či okamžitě převoditelné na peníze za nominální hodnotu. Jde o peníze v užším smyslu a veškeré - peněžní substituty, včetně - symbolických peněz a - fiduciárních prostředků. Pozn.: Zatímco pojem "peníze v širším smyslu" zahrnuje jak peníze v užším smyslu, tak všechny formy peněžních substitutů, množství peněz v širším smyslu nezahrnuje zdvojení nároků na peníze v užším smyslu a takových peněz v užším smyslu, jež jsou drženy jako rezervy vůči těmto nárokům (viz také - peněžní certifikáty -pozn. překl.). Peníze v širším smyslu představují základní ekonomickou definici peněz, odlišnou od definic právních. V tomto smyslu je také pojem "peníze" užíván v diskusích otázek - katalaxie a - peněžního vztahu.
Peníze v užším smyslu: (Money in the narrower sense) Skutečné peníze (money proper), odlišné od běžně užívaných - peněžních substitutů. Patří sem následující druhy peněz: - komoditní peníze (zlaté mince), - úvěrové peníze (nároky na peníze, jež nejsou okamžitě směnitelné) a neplnohodnotné peníze (peníze vyhlášené zákonem), jež jsou běžně užívány jako - prostředky směny. Do peněz v užším smyslu nepatří: - symbolické peníze, - peněžní certifikáty (nároky směnitelné za peníze) a takové - fiduciární prostředky, jako bankovky a vklady, vůči nimž jsou drženy peněžní rezervy nižší než 100%. Peníze v užším smyslu jsou spíše právní než ekonomickou kategorií.
Platební bilance: (Balance of payments) Oddělený a dvoustranný souhrn peněžních údajů o (1) statcích, včetně peněz, a službách poskytnutých a (2) statcích, včetně peněz, a službách získaných za určité časové období. Je možné ho sestavit pro jednotlivce nebo skupinu jednotlivců, obvykle pro ty, kteří žijí uvnitř území ohraničeného národními či jinými geografickými hranicemi. Protože se údaje za přijaté položky (strana debetní) a vydané položky (strana kreditní) vždy rovnají, i souhrny (plateb) se musí vždy rovnat, t.j. být v rovnováze. Je obvyklé uvádět a sčítat zvlášť peněžní a nepeněžní položky. Pokud peněžní příjmy převyšují odliv peněz, je platební bilance nazývána příznivou. Pokud odliv peněz převyšuje peněžní příjmy, je označována za nepříznivou. To je pozůstatkem z dob - merkantilismu, kde byli vzácné kovy považovány za hodnotnější než statky či služby. Tento stále obecně přijímaný pohled však ignoruje skutečnost, že v okamžiku každé transakce dává každá ze stran přednost tomu, co za ně získává. Během období, v nichž národ nahrazuje část své peněžní zásoby (zlata) - fiduciárními prostředky, začíná působit - Grashamův zákon a dochází k odlivu peněžní zásoby (zlata) z dané země, t.j. k nepříznivé platební bilanci.
Podnikatel: (Entrepreneur) V obecném užívání je tímto pojmem označován ten, kdo plánuje, organizuje a řídí podnik, t.j. podniká, především pro svůj vlastní zisk nebo ztrátu. Ve vědecké ekonomické teorii představuje podnikatel jednajícího člověka ve smyslu nejistoty neoddělitelně spojené s každým jednáním, v tom, že veškeré lidské jednání je prováděno v plynoucím čase, a proto zahrnuje i spekulaci o budoucích podmínkách. Podnikatel se snaží jednat tak, aby vytvořil situaci, jež je více žádoucí v porovnání se stavem vyvolaným buď nejednáním, nebo jiným než zvoleným způsobem jednání z jeho strany. Podnikatel, t.j. jednající člověk, je tím, na koho jako prvního dopadají zisky nebo ztráty z jednání.
Podnikatelský zisk a ztráta: (Entrepreneurial profit and loss) Zisk nebo ztráta z tržních operací vyjádřené v penězích. Zvýšení (zisk) nebo snížení (ztráta) očekávaného peněžního ekvivalentu čistých aktiv (celkových aktiv minus celkových závazků) jednotlivce nebo podnikatelské jednotky během určitého časového období nebo plynoucí z určitých obchodních transakcí. Podnikatelský zisk plyne z lepší schopnosti odhadnout a uspokojit tržní poptávku, než mají ostatní. Uspokojení poptávky probíhá prostřednictvím řízení využití jednoho nebo kombinace výrobních faktorů dostupných na trhu takovým způsobem, že vytvořené statky či služby mají vyšší tržní cenu než ostatní produkty stejných výrobních faktorů. Podnikatelské zisky a ztráty vznikají v důsledku vždy přítomných tržních činitelů: (1) nejistoty o budoucí poptávce spotřebitelů; (2) neustálých změn v poptávce a nabídce různých lidských a hmotních výrobních faktorů, které nepřetržitě vytvářejí nové příležitosti pro lepší přizpůsobení výrobě očekávaným potřebám spotřebitelů; (3) skutečnosti, že veškerá výroba vyžaduje určitý čas; a (4) rozdílů v podnikatelské schopnosti předvídat v okamžiku zahájení výroby, jaké budou nejnaléhavější potřeby spotřebitelů v různých budoucích okamžicích, kdy mohou být dokončeny alternativní výrobní procesy. Podnikatelské zisky a ztráty jsou společenským oceněním příspěvku jednotlivců a ostatních podnikatelských jednotek k blahobytu a uspokojení společnosti. Podnikatelské zisky a ztráty jsou prostředkem užívaným spotřebiteli k přesunu kontroly nad kapitálem a řízením výroby do rukou těch, kdo nejlépe prokázali svoji schopnost sloužit spotřebitelům.
Pozitivismus: (Positivism) Doktrína šířena Augustem Comtem (1798-1857) podle níž poznání člověka o všech věcech prochází třemi fázemi (teologickou, metafyzickou a pozitivní). Soudobý pozitivismus se snaží aplikovat experimentální metody - přírodních věd na studium otázek - lidského jednání. Heslo pozitivistů zní "Věda je měření".
Pozitivní externality: (External economies) Zisky, přínosy či jiné výhody lidského jednání, které nutně obohacují osobu nebo firmu, jež se na tomto jednání nepodílí. Tyto příznivé výsledky jsou často pomíjeny v ekonomických kalkulacích, které určují, zda bude dané jednání považováno za ziskové, nebo ne. Příkladem těchto vedlejších přínosů bude případ souseda osoby A, který získává výhodu z toho, že si osoba A oplotí svůj pozemek.
Přímá směna: (Direct exchange) Obchodování zboží za zboží (barter), zboží za služby, nebo služeb jednoho druhu za služby jiného druhu, bez zprostředkování této směny penězi či jiným prostředkem směny. Příma směna je opakem nepřímé směny, která zahrnuje užití - prostředku směny, obvykle peněz, ve dvoustupňovém procesu nákupu a prodeje s cílem získat požadované statky nebo služby.
Princip blahobytu, ekonomie blahobytu: (Welfare principle, welfare economics) Rozšířená teorie tzv. školy blahobytu, která věří, že může zlepšit kapitalistické podmínky - intervencionismem, jenž podle jejího tvrzení sníží chudobu, ekonomickou nejistotu a nerovnosti příjmu a bohatství. Její politiky nejsou v souladu s cíli, kterých chce dosáhnout, t.j. usiluje o zlepšení životní úrovně lidu při současném obhajování poskytování zvláštních privilegií, která snižují lidskou motivaci a - kapitálovou akumulaci, bez níž není možné dosáhnout ani vyšší produktivity, ani zvýšení životní úrovně.
Přirozené právo: (Natural right) Iluzorní právo údajně udělené jednotlivcům - přirozeným zákonem (2. význam). Prázdnota odvolávání se na jakékoli "přirozené" právo se stane zřejmou v okamžiku, kdy oponent začne uplatňovat opačné či neslučitelné "přirozené" právo. Tyto rozdíly mohou být vyřešeny pouze pomocí správného a platného uvažování.
Progresivní zdanění: (Progressive taxation) Způsob zdanění, při němž se daňová sazba s růstem základu daně zvyšuje. Představuje pokus, jak přimět bohaté platit více než v podmínkách proporcionálního zdanění příjmů a dědictví. Komunistický manifest prosazuje progresivní zdanění jako jedno z deseti opatření pro uskutečnení "despotických zásahů do vlastnického práva.....jako prostředku k převratu v celém způsobu výroby".
Prostředek směny: (Medium of exchange) Jakýkoli statek, například - peníze, jejž lidé vyhledávají pro jeho užití ve směně spíše než kvůli jeho spotřebě nebo použití při výrobě. Vysoce směnitelný statek, za který nejprve člověk smění své méně směnitelné zboží nebo služby, takže je schopen nabídnout více přijímaný statek prodávajícímu služeb nebo statků, jež chce on sám koupit. Jakýkoli statek, jenž kvůli svému rozšířenému přijímání slouží k usnadnění - nepřímé směny.
Protekcionismus: (Protectionism) Politika uvalování zákonných břemen či omezení na dovozy se záměrem jim zabránit neboli odstranit jejich konkurenci pro domácí výrobky. Zahrnuje užití úplného zákazu dovozu, cel, dovozních kvót, různé formy regulace dovozů, devizovou regulaci atd. Ochranné clo, na rozdíl od cla zavedeného s cílem získání příjmu, má za úkol zabránit dovozům spíše než vyvolat příjem.
R
Rakouská (ekonomická) škola: (Austrian School [of Economics]) Skupina ekonomů rozvíjejících moderní subjektivní teorii hodnoty a aplikujících ji na nejrůznější ekonomické otázky. Všichni její zakladatelé a první představitelé, Carl Menger (1840-1921), Friedrich von Wieser (1851-1926) a Eugen von Böhm-Bawerk (1851-1914), stejně jako Ludwig von Mises (1881-1973) a Friedrich A. von Hayek (1899-1992), pocházeli z Rakouska.
Reálné mzdové sazby: (Real wage rates) Mzdové sazby vyjádřené ve formě toho, co je možné za ně koupit, a nikoli ve formě peněžních jednotek, jejichž kupní síla kolísá. Reálné mzdové sazby berou v úvahu i všechny nepeněžní výhody, nevýhody či srážky, které se zaměstnáním souvisí.
Regresní teorém: (Regression theorem) Teorém, kterým Mises aplikuje - subjektivní teorii hodnoty na objektivní směnnou hodnotu, neboli kupní sílu, - peněz. Objektivní směnné hodnoty ostatních statků a služeb jsou vysvětleny subjektivní teorií hodnoty, pomocí které jsou hodnoty sledovány k subjektivním hodnotám konečného užití mezních spotřebitelů, kteří statky a služby hodnotí pro jejich objektivní hodnoty užití, jež očekávají získat z jejich spotřeby. To neplatí pro peníze, protože (1) peníze nejsou při svém užití spotřebovávány a (2) subjektivní a objektivní hodnota užití peněz odpovídají a jsou rovny jejich objektivní směnné hodnotě, očekávané hodnotě statků a služeb, za něž mohou být směněny. Mises vysvětluje původ objektivní hodnoty užití peněz tím, že ji sleduje zpět krok za krokem od bodu, v němž jsou peníze hodnoceny, do bodu, v němž peněžní statek sloužil pouze pro nepeněžní užití, nevyhnutelného bodu předcházejícího prvnímu užití statku jako peněz. V tomto bodě je objektivní směnná hodnota tohoto statku vysvětlena obecnou - subjektivní teorií hodnoty a - mezním užitkem.
Ricardiánský: (Ricardian) Vztahující se k teoriím klasického ekonoma Davida Ricarda (1772-1823). Jeho hlavním dílem jsou Zásady politické ekonomie a zdanění (The principles of Political Economy and Taxation) z roku 1817. Ricardo popsal dělbu práce a společenskou spolupráci jako prospěšnou pro všechny (viz - komparativní náklady, zákon či teorie), formuloval poznatek, že politické zásahy do svobodného obchodu (cla) musí nutně vést ke snížení uspokojení spotřebitele a že užití mezní půdy nepřináší žádnou rentu. Poslední uvedená teorie obsahuje i zárodek později rozvinuté - teorie mezního užitku, jež je základem - subjektivní teorie hodnoty. Ricardovými největšími nedostatky byly jeho podpora pracovní neboli - klasické teorie hodnoty, domácího užití - fiduciárních prostředků a - Ricardův efekt - představa, že rozdělení podílů konečné produkce mezi půdu, práci a - kapitál vytváří ekonomický problém.
Ricardův efekt: (Ricardo effect, the) Tvrzení Davida Ricarda (1772-1823), podle nějž povede zvýšení mzdových sazeb k nahrazení práce stroji a naopak zvýšení nákladů na stroje povede k většímu užití práce. Tento závěr je často uváděn - intervencionisty, kteří tvrdí, že zvýšení mzdových sazeb zvýší využití strojů, a tím i celkovou produktivitu. Tento argument však zaměňuje příčinu a následek: zvýšení využití - kapitálových statků zvyšuje mzdové sazby. Pokud nedojde k nárůstu disponibilních úspor, jakékoli zvýšení užití kapitálových statků v jednom odvětví pouze sníží množství kapitálových statků dostupných jiným odvětvím. Pokud dojde k zásahu v podobě zvýšení mzdových sazeb nad jejich tržní úroveň v jedné firmě nebo odvětví, dojde pouze k přesunu využití dostupné zásoby kapitálových statků. To sníží - mezní produktivitu jak práce, tak kapitálu a povede k poklesu celkové produkce a uspokojení spotřebitelů, neboť stávající kapitál je přesouván tam, kde je méně produktivní, než by tomu bylo v podmínkách - svobodného či nenarušovaného trhu.
Ricardův sdružovací zákon: (Ricardo´s law of association) Viz - komparativní náklady, zákon či teorie, což je známější označení téhož. Mises dává přednost pojmu "Ricardův sdružovací zákon", protože stejný princip se neuplatňuje pouze v souvislosti s mezinárodním obchodem, kde se o něm obvykle uvažuje, ale i ve všech ostatních společenských vztazích.
Rovnovážná cena: (Equlibrium price) Cena (množství peněz), při které nedochází k dalším prodejům, protože nabídka a poptávka jsou v rovnováze.
S
Socialismus: (Socialism) Systém společenské organizace požadující veřejné vlastnictví všech výrobních prostředků. Politika, usilující o vytvoření společnosti, v níž jsou veškeré hmotné výrobní prostředky pod výhradní kontrolou organizované skupiny, t.j. vlády - společenského tělesa nátlaku, donucení a útisku. V podmínkach socialismu by tato skupina neurčovala jen to, co má být vyráběno a kdo a jak to má vyrábět, ale také to, kdo má získat produkt a jak ho má využít. V podmínkach tohoto - monopolního vlastnictví a kontroly výrobních faktorů by neexistoval žádný trh těchto faktorů, a tím ani prostor pro - prostředek směny (- peníze) či využití ekonomické kalkulace, která musí být založena na tržních cenách. Závěrem tedy je, že veškerá rozhodnutí musí být centralizována do rukou jedné autority. Proto, jsou-li principy socialismu dovedeny do svých logických konců, musí nutně vést k diktatuře jednoho člověka.
Socialismus ruského vzoru: (Socialism of the Russian pattern) Forma - socialismu, v němž jsou veškeré hmotné výrobní prostředky (zemědělské statky, továrny, kapitálové statky, skladiště apod.) právně vlastněny vládou a provozovány vládními zaměstnanci podle vládních příkazů. Tento systém neudržuje zdání tržních transakcí v oblasti výrobních prostředků, jako tomu je u - socialismu německého vzoru.
Státolatrie: (Statolatry) Uctívání státu. Uctívání státu je uctíváním donucení.
Subjektivní teorie hodnoty: (Subjective theory of value) Teorie zastávaná rakouskými ekonomy a anglosaskými následovníky anglického ekonoma W. Stanleyho Jevonse (1835-1882) a amerického ekonoma Johna Batese Clarka (1847-1938), podle níž existuje hodnota ekonomických statků v myslích jednotlivých lidí, a proto není ani konstantní, ani vnitřně přítomná ve statcích samých. Hodnoty téhož statku se liší podle odlišných úsudků jednotlivců provádějících hodnocení, člověk od člověka a pro stejného člověka v čase. Viz - mezní teorie hodnoty.
Symbolické peníze: (Token money) Obvykle drobné nebo druhotné mince, ve skutečnosti ale jakýkoli rozpoznatelný materiál, jenž obíhá jako substitut za malý objem peněz a jehož hodnota jako peněz převyšuje jeho komoditní hodnotu. Symbolické peníze jsou obecně zapotřebí k provedení směn vyžadujících malé objemy peněz a z toho důvodu je jejich přijímání obvykle omezeno určitým maximálním objemem. Symbolické peníze se liší od - neplnohodnotných peněz v tom, že jsou do určité míry nárokem na skutečné peníze a jejich množství v oběhu je obvykle omezeno na objem nutný k vypořádávání malých plateb. Symbolické peníze jsou - peněžním substitutem, a pokud jejich peněžní hodnota převyšuje jejich komoditní hodnotu, tak také - fiduciárním prostředkem.
Ú
Újma z práce: (Disutility of labor) Nepohodlí, neklid, nesnáze nebo bolest neoddělitelně spojené s lidským úsilím. Kvůli této vlastnosti považují lidé práci za břemeno a dávají před ní přednost volnému času.
U
Utilitarismus: (Utilitarianism) Myšlenková škola neutrální ve vztahu k cílům, podle níž společenská spolupráce, etické zásady a vlády jsou, nebo by měly být, pouze užitečným nástrojem, jenž pomáhá naprosté většine dosáhnout jimi zvolených cílů. Tvrdí, že konečným standardem dobra či zla ve vztahu k prostředkům je žádoucnost či nežádoucnost jejich účinků. Zavrhuje představu lidské rovnosti, přirozeného práva, vlády jako nástroje k vynucení zákonů Boha či Osudu a jakékoli jiné společenské entity, např. společnosti či státu, jako konečného cíle. Doporučuje lidovou vládu, soukromé vlastnictví, toleranci, svobodu a rovnost před zákonem ne proto, že jsou přirozené či spravedlivé, ale proto, že jsou přínosem pro obecné blaho.
V
Výrobní faktor:
(Factor of production) Lidská služba nebo hmotný statek, které mohou přispět ke zdaru výrobního procesu. Základní součást každého výrobního procesu. Příkladem je práce, přírodní zdroje a - kapitálové statky. Pozn.: Výrobní faktory mohou být rozčleněny na (1) lidské (práce) a nelidské (hmotné) faktory, nebo (2) prvotní a vyrobené faktory. Pojem "výrobní faktor" užívaný Misesem nezahrnuje faktor času, ačkoli na čas odkazoval jako na "nehmotný výrobní faktor".
Z
Zákonné platidlo: (Legal tender) Zákonný platebný prostředek. Peníze nebo - prostředky směny, které přikazuje věřiteli přijmout za nominální hodnotu, kdykoli jsou mu předloženy ke splacení peněžního dluhu nebo závazku. V praxi zasahuje zákon udělující statut zákonného platidla pouze již smluvené peněžní závazky.
Zlatý standard: (Gold standard) Standard komoditních peněz, v němž je touto komoditou zlato. Zlatý standard je zdravým měnovým systémem, národním či mezinárodním, v němž: (1) je peněžní jednotka stanovena jako určitá pevně stanovená váha a ryzost zlata; (2) zlaté mince jsou používány při obchodních transakcích a jsou součástí hotovosti držené jednotlivci; (3) pouze standardní zlaté mince mají neomezený status zákonného platidla; (4) národní měnová autorita je povinna směňovat bez omezení zlato za peňežní jednotky a peněžní jednotky za zlato za pevně stanovený kurz nebo za tento kurz zvýšený o náklady na manipulaci nebo ražbu; (5) národní měnová autorita udržuje hodnotu jakékoli a všech druhotných mincí a papírových peněžních substitutů na paritní úrovni se zlatem tím, že je ochotna je kdykoli na požádání směnit za zlato za paritní kurz, a tím je stáhnout z oběhu; (6) neexistují žádná omezení vlastnictví měnového zlata nebo jeho pohybu z a do země. Zlatý standard je historickým vývojem tržního hospodářství a jako takový představuje společenskou instituci pro provádění obchodu, jak v rámci, tak přes národní hranice. Zlatý standard silně omezuje schopnost bank a politických činitelů manipulovat s krátkodobými úrokovými mírami, množstvím peněz a kupní silou peněžní jednotky. Chová se tedy jako překážka - hospodářského cyklu. Viz také - úvěrová expanze a - měnová teorie hospodářského cyklu.
Změny kupní síly vyvolané hotovostí: (Cash-induced changes in purchasing power) Změny kupní síly peněžní jednotky způsobené změnami nabídky peněz či poptávky po penězích.

Stránka:  1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  11  (Ďalší)
VŠETKO


Theme by NewSchool Learning