Nedeľa, 18 november 2018, 23:56

Miesto: Akadémia klasickej ekonómie
Kurz: Akadémia klasickej ekonómie (AKE)
Slovník: Slovník ekonomických pojmov - každý účastník kurzu môže pridávať definície

F

Federální rezervní bankovky: (Federal Reserve Notes) Bankovky Federálního rezervního systému plnící funkci - zákonného platidla. Od roku 1914 do 21. června 1917 byly ze 100% kryty krátkodobými směnkami plus nejméně ze 40% zlatými rezervami. V roce 1917 byly tyto rezervní požadavky změněny na ne méně než 40% ve zlatě a zbývající podíl do 100% se skládal ze soukromých a veřejných dluhopisů splňujících určitá zákonná kritéria. Mezi lety 1914 a 1933 byly tyto bankovky směnitelné za zlato po jejich předložení. V roce 1933 byla směnitelnost zrušena kromě bankovek předložených zahraničními vládami, jejich centrálními bankami a určitými mezinárodními organizacemi. V roce 1945, během 2. světové války, byl požadavek zlatých rezerv snížen na "ne méně než 25%". V 60. letech 20. století se spolu s poklesem zlatých rezerv objevily četné hlasy volající po snížení či odstranění tohoto požadavku. V roce 1968 byl zrušen. Od té doby byly tyto bankovky kryty pouze soukromými a veřejnými dluhy a byly vydávány bez jakýchkoli limitů ve vztahu ke svému krytí. 15. srpna 1971 prezident Nixon pozastavil jejich směnitelnost i pro cizí vlády, jejich centrální banky a pro mezinárodní organizace. Dnes (t.j. v roce 1974) jsou v podstatě - neplnohodnotnými penězi.
Fiduciární prostředky: (Fiduciary media) Peněžní substituty dobrovolně přijímané za svou nominální hodnotu, které se skládají z nároku na směnu určité sumy peněz na požádání, a tato suma převyšuje peněžní rezervy držené za účelem jejich směny. Fiduciární prostředky zahrnují - symbolické peníze, bankovky, státovky a - vklady na požádání (peníze na účtech nebo šekové peníze), které převyšují objem hotovostních rezerv okamžitě dostupných k jejich směně na skutečné peníze. Fiduciární prostředky jsou - peněžními substituty a - penězi v širším smyslu, ale nikoli - penězi v užším smyslu.
Fyziokratismus: (Physiocracy) Raná ekonomická teorie rozšířená ve Francii v 18. století, jež považovala zemědělství za prvořadý zdroj bohatství a výrobu i obchod za sterilní. Funkcí vlády podle ní bylo uvádět v platnost - přirozený zákon. Jejich heslo - laissez faire dalo podnět ke vzniku myšlenek svobodného podnikání.

G

Gossenův zákon nasycení potřeb: (Gossen´s law of the saturation of wants) Také první Gossenův zákon. Pokračování, zvýšení nebo opakování stejného druhu spotřeby přináší stále menší uspokojení či potěšení až do bodu nasycení. Tento zákon byl poprvé předložen roku 1854 Hermannem Heinrichem Gossenem (1810-1858) ve vzácné a málo známé německé knize a byl znovu objeven o více než dvacet let později Robertem Adamsonem (1852-1902), skotským profesorem logiky a filozofie. Zprávu o něm obdržel přední anglický ekonom William Stanley Jevons (1835-1882), který na něj upozornil ostatní ekonomy.
Greshamův zákon: (Gresham´s Law) Populární verze zní: "Špatné peníze vytlačují z oběhu dobré peníze". Správněji by měl znít: "Když vláda uzná jeden druh peněz za zákonné platidlo, existuje tendence, aby se ze zákonně nadhodnocených peněz stal všeobecně užívaný prostředek směny, zatímco užití zákonně podhodnocených peněz jako prostředku směny zmizí. " Nejranější rozpoznání tohoto zákona lze nalézt ve hře Žáby (405 př. n. l.) aténského dramatika Aristofana (448? - 380? př. n. l.) Překlad příslušné pasáže zní: "Naše město se chová stejně k mužúm i k penězům. Má věrné a ctihodné syny. Má ..... mince nezkažené, zlaté, stříbrné, všechny dobře vyražené, prověřené a čistě zvonící. A přesto je nikdy nepoužíváme! Jiné putují z ruky do ruky, bídná mosaz, vyražená teprve minulý týden a označená mizernou značkou. Stejné je to s muži, které známe pro ctnostný, bezúhonný život a vznešená jména. Místo nich dáváme přednost mužům mosazným..." Poprvé o něm rozsáhle pojednal Francouz Nicholas Oresme (1320? - 1382), biskup z Lisieux (po 1377). Ve svém nedatovaném pojednání Tractatus de Origine, Natura et Mutationibus Monetarium se stavěl proti úpravám peněz králem pro královo obohacení. Prohlásil takové zlehčování mincí za nespravedlivé a nepřijatelné, protože vede k demoralizaci lidí, narušuje obchod a k odlivu vzácných kovů ze země. Polský astronom Koperník (1473 - 1543) napsal ve svém De Monetae Cudendae: "Není možné, aby mince se správnou váhou a mince zlehčené obíhaly zároveň. Všechny dobré mince jsou hromaděny, roztaveny nebo vyvezeny a v oběhu zůstávají pouze mince zlehčené." Tento jev byl nazván Greshamovým zákonem poprvé v roce 1857, kdy ho anglický ekonom Henry D. McLeod (1821 - 1902) připsal siru Thomasu Greshamovi (1519 - 1579). Sir Thomas byl úspěšným obchodníkem, jako královský zmocněnec radil anglické královně Alžběte (1533 - 1603) v záležitostech týkajících se měnové reformy. Poukazoval na to, že její otec, Jindřich VIII. (1491 - 1547), kvůli zlehčování svých mincí vyvolal pokles směnného kurzu anglických mincí a odliv veškerého ryzího zlata z království. Ve skutečnosti je Greshamův zákon pouze případem obecnějšího ekonomického zákona, podle nějž není v tržním hospodářství nikdy žádná komodita využita k plnění funkce, kterou může stejně dobře naplnit i komodita levnější.

H

Historická škola: (Historical School) Škola myšlení vzniklá v Německu v 19. století, která považovala studium historie za jediný zdroj poznání o lidském jednání a ekonomických otázkách. Tato škola tvrdila, že ekonomové mohou formulovat nové a vylepšené spoločenské zákony ze sběru a studia statistických a historických údajů. Starší část (před rokem 1870) se stavěla proti učení klasické školy (viz - klasická ekonomie); zatímco mladší historická škola (po roce 1870) odporovala učení - rakouské školy a odporučovala "společenskou reformu" prostřednictvím akce státu. Ovládnutí německých univerzit historickou školou vedlo k zesměšňování - liberální ekonomie a prosazování státního socialismu nebo myšlenek národního plánování. Tím poskytla historická škola ideologický základ německým politikám éry - nacismu. Viz také - Methodenstreit.
Historismus: (Historicism) Teorie - historické školy, podle které mimo oblast přírodních věd, matematiky a logiky neexistuje žádné poznání kromě toho poskytovaného historií. Dovolává se autority tradic a moudrosti věků a staví se proti myšlenkám inspirovaným americkou a Velkou francouzskou revolucí. Poskytuje podporu socialismu, intervencionismu a nacionalismu.
Hodnota: (Value) Myšlena je hodnota subjektivní, nikoli - objektivní hodnota užití. Jde o význam, který jednající člověk přiřazuje konečným cílům. Prostředky (viz - výrobní faktory) získávají hodnotu tím, že jim člověk připisuje užitečnost při dosažení konečného cíle. Hodnota není vnitřní vlastností, neexistuje ve věcech. Je pouze v lidské mysli, odráží způsob, jakým člověk emocionálně reaguje na podmínky svého prostředí. Hodnota se odráží v lidském jednání. Hodnota není dána tím, co o ní jedinec či jejich skupiny říkají, ale tím, jak jednají. Je vždy relativní, subjektivní a lidská, nikdy absolutní, objektivní či božská.
Hodnotový soud: (Judgment of value) Výsledek duševního aktu jednotlivce, jenž nemůže být pozorován, ale který vyjádřuje jeho přání, chutě, touhy, pocity, volby nebo preference, jež ho podněcují či vedou v daném čase, situaci a prostředí k určitému způsobu jednání ve snaze nahradit méně uspokojivé podmínky podmínkami, jimž dává přednost. Hodnotový soud je osobní a subjektivní, a proto není možné ho důkazem potvrdit či vyvrátit. Může být rozpoznán jen prostřednictvím jednání, z něhož jej lze vyvodit.
Holismus, holistický: (Holism, holistic) Kolektivistický koncept, podle kterého se člověk může dozvědět vše, co se dozvědět lze, studiem celků a jednání celých jednotek namísto jednání jednotlivých lidí. Holismus spočívá na teleologické a metafyzické víře, že jednání celku nějakým způsobem určuje jednání jeho součástí spíše než naopak.